Pokud by byly tyto potraviny zachráněny, nasytily by se jimi asi tři miliardy lidí. V Evropě připadá na jednoho člověka 96 až 115 kg vyhozeného jídla za rok. Více než polovinu vyhodí domácnosti, 30 % se vyhodí při výrobě a zpracování, 12 % ve stravování a 5 % vyplýtvají velkoobchody a maloobchody.
Podle výzkumu MENDELU vyhodí obyvatel brněnského sídliště průměrně 37,4 kg jídla ročně. Samotní obyvatelé přitom dle svého úsudku odhadují jen 4,2 kg. Snížit plýtvání jídlem může každý z nás. Podívejte se třeba na naše inspirativní recepty.
Lidé žijící v domácnosti ve větším počtu obvykle zacházejí s jídlem hospodárněji. Jednotlivci často nakoupí hodně jídla a nejsou schopni ho sníst.
V EU ročně ztratíme či vyhodíme potraviny v hodnotě neuvěřitelných 149 miliard eur. To je třikrát více než rozpočet České republiky na jeden rok.
To jsou odhady Sociologického ústavu AV ČR, podrobný průzkum v Česku neproběhl. V Británii by však podle jednoho takového výzkumu mohly domácnosti ušetřit v přepočtu až 25 000 korun.
Problém nastává ve chvíli, kdy se biologicky rozložitelný odpad ukládá spolu se zbylým komunálním odpadem na skládky. Jeho rozkladem bez přístupu vzduchu totiž vzniká kromě CO2 i metan. Ten je dvacetkrát intenzivnějším skleníkovým plynem než oxid uhličitý.
Celkem až 14 % Čechů nespotřebovává potraviny po uplynutí těchto dat. V EU se takhle ročně vyplýtvá 8,8 milionu tun potravin. Po skončení doby minimální trvanlivosti je přitom zboží obvykle zcela v pořádku a nemusí se vyhazovat. Termín „spotřebujte do“ značí, že jídlo už může být po datu zdravotně závadné, je proto lepší ho předem ochutnat a očichat. Přečtěte si víc.
Podle Evropské agentury pro životní prostředí se v EU nejvíce vody za rok využívá právě v zemědělství. Na světě pak v zemědělství končí až 70 % veškeré spotřebované vody.
Z toho většina vody (15 300 litrů) padne jen na vypěstování krmiva. Nejnáročnější na vodu je ale čokoláda. Ne jeden kilogram čokolády se při produkci a transportu vypotřebuje asi 24 000 litrů vody.
Tento způsob produkce jídla je nevýhodný, protože dochází k úbytku konzumovatelných surovin. Navíc zvířata sežerou velké množství sóji, kvůli jejímuž pěstování se kácí deštné pralesy.
V těchto číslech je zahrnuto nejen zemědělství, využívání půdy a její přeměna, ale i doprava, zpracování, skladování, balení, prodej, spotřeba a potravinové ztráty.
Mnoho z vyhozených druhů je vhodných k jídlu, ale nejsou považované za žádoucí. Na vině je také špatná rybářská politika. V Evropě má každý stát kvótu, kolik smí jednotlivého druhu ryb vylovit. Pokud loď překročí kvótu, musí nadbytek vyhodit do moře.
Během lovu ryb pomocí tažných sítí je průměrně vyloven jeden kilogram ryb na úkor 16 kilogramů dalších mořských živočichů, kteří nechtěně zahynou v pasti.
