Nesnězeno je jedna z aplikací na záchranu jídla z restaurací, se kterými se v poslední době roztrhl pytel a které mají skvěle našlápnuto. Kde berou inspiraci, jaké byly začátky, jakých už dosáhli výsledků a kde se vidí za 10 let? O tom všem jsme si povídali s Michaelou Gregorovou, jednou ze zakladatelek.
Zajímala tě udržitelnost odjakživa?
To bohužel nemůžu takto říct. Vše změnilo až cestování. V létě loňského roku jsem během návštěvy Paříže používala aplikaci Too Good To Go na sdílení jídla z restaurací. V Česku v té době nic podobného neexistovalo, tak jsem si říkala, proč něco podobného nezkusit i u nás. Slovo dalo slovo a s kamarádem Jakubem Hennim jsme na koleni a bez finančních prostředků spustili to, z čeho postupně vzniklo dnešní Nesnězeno.
Jak se vám podařilo nadchnout lidi pro zachraňování jídla?
Nechtěli jsme jít cestou, že najdeme investory, utopíme spoustu peněz a času a až pak se uvidí. Chtěli jsme si zadarmo a rychle ověřit koncept, a tak jsme vytvořili testovací facebookovou stránku. Oběhali jsme pár brněnských podniků a zjišťovali, jestli jim zbývají nějaké porce, které pak vyhazují. Pak jsme jim dali přístup ke stránce, aby sami mohli nabídnout jídla na facebookové stránce, a lidé si jídlo rezervovali pomocí komentářů. A ono to fungovalo! Po jídle se obvykle do hodiny zaprášilo.
Dnes má díky tomu Nesnězeno na Facebooku už přes 16 tisíc fanoušků a má na sebe navázanou velkou komunitu. Podniky se nám samy ozývají, to nám dělá největší radost. Je vidět, že to téma táhne a zodpovědných podniků přibývá. Aktuálně se mohou zapojit podniky v Brně, Ostravě, Českých Budějovicích a nově také v Praze. Na spadnutí je asi desítka dalších měst.
Nemají restaurace strach, že lidé budou schválně čekat na nákup jídla až chvíli před zavírací dobou, aby si koupili zlevněnou porci?
Taky jsme se toho báli, ale je to přesně naopak. Zaprvé nabídky jsou nahodilé a nedá se spolehnout na to, že něco v podniku zbude. Vyčkávat tak nedává smysl. Zadruhé lidé zodpovědné podniky vnímají o dost lépe a raději tam pak chodí i mimo Nesnězeno. Dokonce se nám párkrát stalo, že podnik u nás nabízel zbylé porce a pak postupně přestal. Volali jsme si, co se děje, a k našemu úžasu jsme zjistili, že jim díky tomu začalo chodit tolik lidí, že už jim nic nezbývá. To nám přijde super.
Děláte to při práci nebo jak vlastně fungujete?
Začalo to nevinně jako experiment a stala se z toho vášeň, se kterou vstáváme i usínáme. S Kubou si voláme i desetkrát denně, ale ponorku nemáme. Baví nás to a neskutečně naplňuje. I přesto, že pro projekt pracujeme zadarmo, mu věnujeme veškerý čas, který si můžeme dovolit. Dává nám to velký smysl.
Je něco, co vás kromě zachráněných jídel mile překvapilo?
Už několikrát – například nedávno si v jedné brněnské kavárně zákazník nevyzvedl nádherný vícepatrový dort. Autorka věděla, že takový zakázkový dort by nikomu jinému už neprodala a tak nás oslovila, jestli jí pomůžeme. Nakonec nabídla, že by ho i darovala zdarma, než ho vyhodit. To nám přišlo moc hezký, tak jsme se zeptali našich fanoušků na Facebooku a ti přišli s desítkami krásných nápadů, komu tím dortem udělat radost. Nakonec jsme ho poslali do domova důchodců. Toto jsou okamžiky, které nás ženou dál.
Jaké jsou vaše vize a plány do budoucna?
Uvědomili jsme si, že je v ČR 34 000 restauračních zařízení. Kdyby každý z nich vyhodil jen jednu porci denně, je to přes milion porcí měsíčně, které skončí v koši. S tím musíme něco udělat. V první fázi chceme zachránit co nejvíce jídla před vyhozením. V druhém kroku se také chceme věnovat prevenci: chceme pomoci podnikům lépe hospodařit, aby porce nezbývaly. Klíčem je správně hospodařit se surovinami tak, aby majitelé maximalizovali své tržby a byli spokojení, ale zároveň jim nic nezbývalo a nevytvářel se zbytečný odpad.
Takže naší ultimátní vizí je nemuset existovat. V této fázi, když jako projekt “zkrachujeme”, budeme vědět, že jsme odvedli velmi dobrou práci…
Foto: Nesnězeno
