Domácnosti vyhazují nejvíc. Co dělat jinak?

Odhaduje se, že okolo 8,8 milionů tun potravin se každý rok v EU vyhodí kvůli označování trvanlivosti. Jedná se přibližně o 10 % z celkového objemu vyplýtvaného jídla. Data na obalech způsobují plýtvání po celé trase od producenta až po spotřebitele, ale hlavním viníkem jsou domácnosti.

Naše domácnosti mají na svědomí 53 % veškerého vyhozeného jídla. Z toho jednu třetinu nesníme kvůli datům na obalech a špatnému skladování. Z evropských (ale i českých) průzkumů totiž jasně vyplývá, že spotřebitelé datům na obalech nerozumí, s potravinami nakládají nesprávně a naprosto nezávadné potraviny tak často končí úplně zbytečně v koši.

Tématu se věnujeme na speciální stránce

Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2018 více než polovina Čechů nerozumí označení „Minimální trvanlivost do“. Tento čistě kvalitativní ukazatel nesprávně zaměňují s označením „Spotřebujte do“, které slouží ke garanci zdravotní nezávadnosti.

Termín „Spotřebujte do“ je na tom u spotřebitelů o něco lépe, správně jej chápou tři čtvrtiny populace. Jsou jím označeny potraviny, které rychle podléhají zkáze a mohou pro spotřebitele znamenat zdravotní rizika.

Kde se ztratil selský rozum?

Data trvanlivosti na potravinách se začala používat v 70. letech s nástupem supermarketů a průmyslově zpracovaného jídla. Dříve, v rámci převážně lokálních systémů produkce a spotřeby, bylo porozumění potravinám pro spotřebitele podstatně jednodušší. Jídlo bylo „čitelnější“, neboť se jedly hlavně primární suroviny či potraviny minimálně zpracované a s velmi jednoduchým složením.

Lidé měli k jídlu podstatně bližší vztah než dnes, neboť jej buď sami produkovali, nebo alespoň častěji vařili a s jídlem pracovali. Díky tomu málokdo potřeboval sáhodlouhé informace, které dnes na obalech potravin nacházíme. Pro většinu lidí byly tyto věci jasné. A s tím, co jasné nebylo, vypomohly vlastní smysly a selský rozum.

Dnes je však naše jídlo mnohem komplikovanější. Průmyslově zpracované potraviny mají často několikařádkové složení plné nicneříkajících slov. Když už začne „jít do tuhého“ a blíží se expirace produktu (nebo už je dokonce po ní), stávají se informace na obalech produktů pro mnohé z nás jediným ukazatelem, podle kterého řídí své rozhodování. Spoléhat se na datum a (většinou poměrně levnou) potravinu vyhodit je často jednodušší, než zapojit čich, zrak či dokonce chuť.

Zpátky do kuchyně

Málokdo z nás spotřebitelů si skutečně uvědomuje, jak široký problém plýtvání jídlem je, a hlavně, jak velká část leží právě na našich bedrech. Dle průzkumu CVVM označují lidé jako největší viníky velkoobchod a maloobchod a veřejné stravování, domácnosti naopak jako tu část potravinového řetězce, ve které se plýtvá nejméně. Naše vnímání je tak úplně opačné, než realita.

Jak tedy můžeme přispět k tomu, aby celkový objem vyhozených potravin nebyl tak velký?

Prvním krokem je nákup primárních surovin s jasně čitelným složením a původem. S těmi je většinou potřeba dále pracovat – vařit. Když se naučíme nad jídlem lépe přemýšlet, plánovat nákupy a přípravu, správně potraviny skladovat, a když porozumíme informacím a datům, které výrobci na obalech uvádějí, můžeme celkový objem vyplýtvaných potravin snížit až o polovinu. Další rady, jak prodloužit trvanlivost potravin, najdete zde.

 

Text vznikl pro časopis Nový prostor

Další články

Náš projekt Prague Food Waste odhalil, že ve čtyřech pražských školních jídelnách, fungujících jako příspěvková organizace, končí až 31 %
Aplikace Zachraň oběd je na světě. Po dobu několika měsíců jsme na jejím vývoji spolupracovali s firmou Etnetera Flow. Proč
Náš rozhovor se CSR manažerkou Lucií Loučkovou ze společnosti Tesco v České republice otevírá dveře do světa jejich boje proti
Přejít nahoru