Do Přibyšic se sváží gastro odpad z Prahy i ze středních Čech. Vstupujeme do místnosti, kam se každý den vysype jídlo o objemu 5 kamionů. V příjmové vaně se zrovna roztéká zmrzlina a spolu s ní se drtí instantní polévky s prošlou šarží.
„Maximální povolená kapacita zařízení je 28 000 tun odpadu ročně a my ji využíváme asi na 60 %,“ zahajuje exkurzi technický ředitel Radek Landovský. „Zpracováváme odpady přímo od restaurací, jídelen a supermarketů. Možná si řeknete, že je škoda takhle jídlo likvidovat, ale je to pořád lepší než ho skládkovat nebo pálit. My z něj teď vyrábíme 15 000 kWh elektrické energie denně, což odpovídá roční spotřebě 4 domácností. A ještě k tomu vyprodukujeme organické hnojivo, které mohou zemědělci využít jako kejdu pole,“ vyjmenovává výhody bioplynové stanice pan Landovský.
Čím je tento provoz výjimečný, je fakt, že jídlo se sem může vozit i v obalu. Díky sofistikované rakouské technologii se oddělí plastové části od organické hmoty, s čímž mívají jiné provozy problémy. Ucpávají se a zapomenuté kovové příbory ničí čerpadla.
Možnost zbavit se jídla v plastu hojně využívají supermarkety, které sem vozí potraviny označené jako „neprodejné“. Že by se zákon, díky němuž musí velké obchody darovat jídlo potravinovým bankám, nějak podepsal na množství odpadu v bioplynce, se říct nedá. „Týdně nám sem vozí 120 až 150 tun ovoce a pečiva.“
Zpracovávání gastro odpadu prý u nás pokulhává. Restaurace a jídelny sice musí mít ze zákona odběratele potravinového odpadu, ale pro podniky z malých měst nebo vesnic je to problém. Nesnědené jídlo proto končí v zemědělských bioplynkách, ve směsném odpadu, v kanalizaci nebo u domácích zvířat, a to přesto, že se to nesmí.
Mnozí majitelé restaurací prostě nechtějí za legální svoz odpadu platit. „Spousta odpadu se taky hází na skládky, protože je to nejlevnější řešení. Nemělo by se to dělat, protože tlením vzniká skleníkový plyn metan, ale děje se to. Nikdo neví, kolik jídla na skládkách vlastně skončí.“
Posvítit si chlebem
Postupujeme dál do nitra bioplynky k tak zvaným vyhnívacím fermentorům, ve kterých jídlo rozkládá miliardová kolonie bakterií. O ní se místní zaměstnanci musí starat jako o domácího mazlíčka: potřebují stabilní teplotu, stálý přísun krmení a neustálé míchání. Provoz neustává ani o Vánocích.
V nádrži, která má 1100 kubíků, bakterie požírají organickou hmotu a vyrábějí bioplyn proudící do plynojemu. Z „píchavky“, jak zaměstnanci tuhle marťanskou konstrukci nazývají, se plyn odvádí ke generátorům, kde se spaluje, a tím vzniká elektrická energie, která jde rovnou do sítě.
Na podobném principu funguje asi 500 zemědělských bioplynových stanic v Čechách, pro které je hlavním zdrojem energie kukuřičná siláž. „Takže na poli se pěstuje kukuřice, místo aby se pěstovalo jídlo pro lidi. Ale není se čemu divit – když vyrábíte elektřinu z bioplynu, dostáváte 20 let tak zvaný zelený bonus. Až tahle doba uplyne, tak je otázka, co bude dál. Pak dostanete peníze jen za silovou elektřinu, a to je příliš nízká částka. Budou muset najít alternativu a to bude vyžadovat investice. Někteří zemědělci to nejspíš zavřou,“ komentuje situaci pan Landovský.
Bioplynová stanice v Přibyšicích by kromě elektřiny mohla zásobovat nedalekou ves teplou vodou a vytápět jí místní školy, nebo by mohla investovat do čisticí jednotky a vyrábět CNG, na který by jezdila svozová auta. Pan Landovský je ale k budoucnosti komunálních bioplynových stanic v Čechách skeptický: „Evropa jde směrem třídění, ale myslím si, že ČR se připravuje na to, že se vše bude spalovat. Soudím podle toho, jak se nepodporují třídící linky, jak se jim hází klacky pod nohy. Spalovna spolkne úplně všechno, i organický odpad. Ale rozhodně nejde cestou cirkulární ekonomiky.“
Foto: Zachraň jídlo
Infografika: Kristýna Greplová
Článek vznikl v rámci projektu Mluvme o plýtvání potravinami.
