S Ulim jsme dali dohromady i leták, kde podrobně popisuje, co standardizace vzhledu jídla způsobuje a kde se vlastně vzala.
Kdy a proč jsi začal se svým projektem focení křivé zeleniny a ovoce?
V době, kdy jsem se přistěhoval do Berlína a navštěvoval místní trhy. Zaujala mě různorodost tvarů a barev některých kousků zeleniny a ovoce, které tu prodávali: zakroucené okurky, lilky s pěti nožičkami, siamská rajčata. Líbily se mi vzhledově a zároveň mě přiměly k myšlence – jak je možné, že tyhle plody nikdy nevidíme v supermarketech? Jaké mechanismy zabraňují tomu, aby se tam takové jídlo dostalo? Velice mě to ovlivnilo, od té doby se snažím dokumentovat diverzitu, která v obchodech není k vidění.
Co byl asi nejpodivnější kousek, na který jsi dosud narazil?
Jeden citroník. Většina plodů vypadala normálně, ale bylo na něm hodně citronů, které rostly do nejroztodivnějších tvarů. Vypadaly jako živé, měly hlavičky a chapadélka.
Takže nefotíš Mutatoes pouze v Německu?
Sbírám a fotím je kdekoliv. Minulý měsíc jsem byl v korejském Soulu kvůli své výstavě. Dělal jsem nový projekt, který se zabýval tvarovou různorodostí cuket, které byly odmítnuty supermarkety právě kvůli své velikosti či tvaru. Je zvláštní, že posedlost pravidelností a rovnoměrností je společná pro všechny společnosti, kde došlo k industrializaci potravinové výroby a kde žijeme izolovaní od zemědělství.
Proč myslíš, že jsme tak posedlí vzhledem jídla?
Čím dál víc se vzdalujeme od procesů výroby jídla. Mnozí z nás už zapomněli nebo nikdy nezažili, jak vlastně ovoce a zelenina doopravdy vypadají, a reklama silně ovlivňuje naše vnímání toho, co je dobré k jídlu a co není. K posuzování používáme převážně zrak, nikoli čich a chuť. Čím povědoměji plody vypadají, tím je pravděpodobnější, že si je koupíme.
Jak reagují lidé, když vidí tvoje fotky?
Existují tři různé typy reakcí. Většina lidí se začne usmívat, přirovnávají a vykládají si pro sebe různé tvary, podobně jako při Rorschachově testu inkoustových skvrn, který se využívá v psychologii. Jiní jsou tím znechuceni nebo vyděšeni. V extrémním případě si lidé myslí, že jsou ty tvary výsledkem genetické modifikace nebo jaderné radiace, přičemž naprostý opak je pravdou – jsou tak přírodní a nemodifikované, jak jen mohou být. To se stávalo obzvlášť v Koreji, kde se v médiích objevily mé fotografie a lidé si „křivou“ zeleninu mylně vykládali jako následek radiace po jaderné havárii v japonské Fukušimě.
Jaké máš plány do budoucna?
Začal jsem dokumentovat všechny druhy jedlých rostlin, zvlášť ty, o nichž se obecně neví, že jsou poživatelné a nejsou tudíž běžně na trhu. Zároveň jsem začal zkoumat různé napodobeniny jídla. Například jsem nasbíral více než 600 druhů různých sladkostí, které vypadají jako ovoce. Taky by mě bavilo udělat práci o tisících různých aditiv a umělých aromat, jež jsou součástí zpracovaných potravin. Nebo všechny ty zvláštní stroje a vozítka, která se používají v moderním farmářství. Potraviny jsou neuvěřitelně různorodé a komplexní téma. Skrze něj se toho tolik dozvíte – o světě přírody, ale i o lidské povaze. Budu se jím zabývat ještě spoustu dalších let.
Galerie Artwall | Fotografie Uliho Westphalm
