Za jídlo utratil Američan William Reid během svého dvouletého experimentu, kdy sháněl jídlo jedině v kontejnerech, pouhých 5 dolarů a pár centů. „Natáčeli jsme tehdy nějaký dokument a nikde v okolí zrovna nebyl kontejner s jídlem, tak jsem si došel do obchodu koupit proteinovou tyčinku.“ To bylo ovšem jediné koupené jídlo, které si během svého experimentu pořídil.
Obcházet kontejnery ve svém sousedství začal v roce 2014 a, jak sám říká, získává skvělé, zdravé a rozmanité jídlo.
„Občas jsem měl sice večer hlad, někdy jsem také jedl jídlo, které nebylo úplně v nejlepší kondici, ale nikdy mi nebylo zle. Většina nalezeného jídla však byla ve skvělém stavu, vizuálně i chuťově. Rozdával jsem pak i kamarádům.“
Will nám popsal, že v kontejneru naleznete opravdu všechno. Potraviny, které musejí být denně čerstvé, jako je pečivo, maso nebo zelenina, ale zároveň koření, konzervy, Willovy milované sušenky s burákovou příchutí a k nim třeba frapuccina ze Starbucksu. Většina potravin, které obchody vyhazují, je podle Willa naprosto netknutá a v neporušených obalech. Do koše jdou například proto, že mají vánoční design – lidé by si je už po novém roce nekoupili.
V USA se znehodnotí zhruba 40 % veškerých potravin. A to i přesto, že každá sedmá domácnost v této zemi nemá dostatečný a pravidelný přísun jídla. To je pro Williama Reida nejpodstatnější argument, proč jídlo hledá právě v kontejnerech. Naštěstí pro něj může prozkoumávat obsah popelnic naprosto legálně. Takzvaný dumpster diving je totiž na většině míst v USA legální, jen nesmíte vniknout na soukromý pozemek. Will situaci v USA mapuje v připravovaném dokumentu Trash Empire, který se zabývá celým potravinovým řetězcem a hlavně silami, které vedou k tomu, že chudí konzumují nejhorší prefabrikovanou stravu a kvalitní potraviny jsou výsadou bohatých vrstev.
Než Will s experimentem začal, právě takové nekvalitní jídlo si kupoval, protože byl dlouhodobě bez práce.
„Argument, že se díky kontejnerům stravuju zdravěji, přesvědčil mou mámu. Té se ze začátku obracel žaludek, ale dnes se mým životním stylem chlubí univerzitním kolegům.“
Nejen svou matku musel Will přesvědčit o nezávadnosti jídla z popelnice. V době, kdy s dumpster divingem začínal, se na něj dívali zvláštně i jeho kolegové z washingtonské knihovny. Jen málokdo si chtěl „zobnout“ ze sušenek, které v práci nabízel. Dnes už si nabídne každý.
„Většině mého okolí to přijde naprosto skvělé a podporují mě.“
Hledání v popelnici je podle něj časově nenáročné, když víte, kam máte jít.
„Můj život se od lidí, kteří nakupují v obchodě, zas tolik neliší. Takový nákup v kontejneru mi vždy trvá zhruba 15 minut. Navíc mě nezdržují nákupní seznamy a zbytečné váhání.“