Postarejte se o venkov, on se postará o vás.
Čím více se sdružujeme do měst, tím dál jsme od našich zdrojů obživy. Carolyn Steel pro tento jev používá termín městský paradox. Jak se vyvíjel v čase?
Ke konci doby ledové vzrůstal počet lidí a jídla byl nedostatek. Naučili jsme se obhospodařovat půdu a například v obilí jsme objevili potravu, která je schopná nakrmit masy. Kvůli zemědělství jsme se usazovali. Začala vznikat města.
Jídlo se do měst dováželo z okolí, rituálně se nabídlo bohům, pak se skladovalo v prostorách chrámu a odtud se rozdávalo lidem. O to, aby měli lidé co jíst, se staralo město, později stát. První metropolí byl starověký Řím, jehož strategií pro nakrmení milionu obyvatel bylo dovážet jídlo přes moře z kolonií.
Některá města byla závislá na vlastních zdrojích, jiná si mohla dovolit řekami dovážet potravu z dáli. V 19. století se situace s vynálezem železniční dopravy změnila. Jídlo převážené vlaky bylo výrazně levnější a přestalo být sezónní. Dovézt se dalo všechno.
Pěstování ve velkém zásobovalo obchody na městské periferii, které postupně převzaly roli tržišť na náměstích. I dnes jsou větší nákupní komplexy spíše na okrajích měst.
Přirozený ekosystém pastvin s dobytkem byl vystřídán monokulturním zemědělstvím. Nakupování jídla se stalo nesociální činností a o to, aby bylo město nakrmeno, se přestal starat stát – monopol získaly velké obchodní firmy.
Jídlo se z města jako kdyby vytratilo a podle Steelové do jisté míry i z našeho společenství. Odstrašující je podle ní například to, že téměř 1/5 jídel jí Britové o samotě v autě. Uznávaná urbanistka navrhuje, abychom se začali na budování ideálního světa, vysněné utopie, dívat skrze jídlo. Říká tomu sitopie: Místo jídla. Máme si podle ní položit řadu otázek:
Jaký svět chceme? Zvířata na pastvinách, nebo velkovýrobní maso? Zničenou půdu, nebo vyživenou, která plodí zdravé rostliny? Navštěvovat svého pekaře, nebo si jednou týdně koupit zásobu chleba, kterou nestačíme sníst?
Dvě generace nazpět průměrný Brit utratil za jídlo 30–50 % svého příjmu, nyní je to 8 %. Levné jídlo je ale iluzí a doplácíme ho jinak: degradovanou půdou, suchem, nedostatkem vody, obezitou spojenou s podvýživou a mimo jiné i 50 % jídla, které se vyhazuje.
Poslechněte si celou přednášku:
https://www.facebook.com/camppraha/videos/2405424436387144/?type=3
Foto: Pexels
Video: CAMP
