Zpráva navíc přináší nová čísla, která se týkají finanční návratnosti investic do snížení plýtvání potravinami na úrovni obchodů, hotelů a resturací a přichází s překvapivě pozitivními údaji: průměrně se investice do snížení plýtvání vrátí 14krát.
Jak je známo, asi jedna třetina veškerých vyprodukovaných potravin určených pro lidskou spotřebu se každoročně vyhodí, nebo jinak znehodnotí a nedostane se tak ke konzumentům. Pro představu jde o více než miliardu tun jídla, kterou každý rok nikdo nespotřebuje. Následkem jsou ztráty vyčíslené na 940 miliard amerických dolarů a to v době, kdy 1/9 ze všech žijících lidí trpí podvýživou.
Problematika plýtvání potravinami zůstávala dlouho bez povšimnutí politiků a vládních iniciativ. Milníkem byl rok 2007, kdy Velké Británie rozjela skrze iniciativu WRAP celostátní kampaň s názvem „Love Food Hate Waste“ zaměřenou na snížení plýtvání jídlem. První část byla vedená na internetu, v tisku a v rádiu. Kampaň se snažila spotřebitele vzdělávat v otázce dat spotřeby na obalech s jídlem nebo správného zacházení se zbytky potravin. Spotřebitelé se také dozvěděli, kolik jídla v průměru každým rokem vyhodí a jak to ovlivňuje rozpočet jejich domácnosti.
V další části WRAP spolupracoval s výrobci jídla a výsledkem byly hlavně inovace v balení potravin. Příkladem jsou uzavíratelné obaly na salát, balíčky na sýr s uzavíráním na zip, nebo vakuové obaly na maso. Obchody s potravinami také nechaly na svých igelitových taškách zhotovit potisk informující o správném uchovávání jídla.
Vznikl výzkum, jehož úkol spočíval ve změření objemu potravin, které se v Británii každý rok vyhodí na úrovni domácností. Startovní čarou byl rok 2007, kdy se provedla první měření, která se poté dále srovnávala s výsledky z let 2009 a 2012. Výzkumy zjistily, že za pouhých 5 let se díky aktivitám organizace WRAP, státní správy a soukromého sektoru podařilo plýtvání v domácnostech snížit o neuvěřitelných 21 %.
Náklady na kampaň byly vyčísleny na 26 milionů liber v horizontu pěti let a částku zafinancoval jak státní, tak soukromý sektor. Domácnosti za oněch 5 let působení kampaně ušetřily 6,5 miliardy liber na potravinách, které nevyhodily, ale spotřebovaly. Státní úřady ušetřily 86 milionů liber, a to především na menším objemu odpadů, který odvážely. Poměr výnosů a nákladů byl v tomto případě 250:1
Investice se vyplatí i podnikům
Studie zmapovala také přínosy pro obchodní společnosti, které se rozhodly investovat do prevence plýtvání potravinami. Pozornost byla zaměřena na 700 firem a jejich 1168 prodejen v 17 zemích světa včetně Austrálie, Číny, Irska, Spojených států atd. Jednalo se o výrobce jídla, obchody s potravinami, hotely, kantýny a restaurace.
Zjistilo se, že 99 % z těchto firem ušetřilo. Střední hodnotou v objemu ušetřených financí je poměr 14:1, tedy jeden investovaný dolar se v průměru vrátil čtrnáctkrát.
Největší měrou ušetřily ty podniky, které měření potravinového odpadu do té doby nevěnovaly pozornost, zatímco u „uvědomělých“ podniků byla míra ušetřených financí logicky nižší. Investice se vrátily především restauracím a kantýnám, zatímco hotely a obchody s potravinami ušetřily méně výraznou částku (v poměru 5:1 až 10:1).
Aby se snížilo plýtvání, firmy musely investovat do nástrojů na měření plýtvání, na proškolení personálu, musel se změnit způsob skladování potravin, obalové materiály či způsob označování datumu minimální trvanlivosti. Výrazně ale firmy ušetřily na nákladech za nákup potravin, na množství neprodaného jídla zákazníkům a vydělaly na nových produktech vyrobených z jídla, jež by se jinak vyhodilo.
Závěrem můžeme konstatovat, že návratnost investic do zefektivnění výroby a spotřeby je velká. Tato studie je inspirací i pro českou státní správu a podniky.
Studie: The Business Case for Reducing Food Loss and Waste
