Co si z diskuze odnášíme?
- Od Norska se můžeme inspirovat především aktivismem na úrovní komunit a aplikací, která propojuje klíčové aktéry darování.
- V Itálii skvěle funguje spolupráce mezi státem a neziskovými organizacemi. Na podobné spolupráci bychom v Česku rádi zapracovali.
- Portugalsko nás inspiruje přepočtem množství zachráněného jídla na ušetřené skleníkové plyny a množství zachráněných porcí. Je to velmi jednoduchý způsob, jak přesvědčit podniky a širokou veřejnost, že má projekt darování zásadní pozitivní sociální i environmentální dopad.
Norsko
Tomas Elton Haug se k diskuzi připojil za organizaci Foodlist, která vyvinula aplikaci spojující restaurační podniky s charitativními organizacemi. Foodlist navíc nedávno zahájil pilotní projekt s největší jídelnou v Norsku, společně darují jídlo dvěma charitativním organizacím v Oslu. Tomas během své přednášky zdůrazňoval:
“Prvním krokem je sjednotit komunity a motivovat je, aby se v boji proti plýtvání jídlem spojily.”
Mezi další klíče úspěchu podle něj patří řádné smlouvy mezi darujícími podniky a charitami, které od nich jídlo odebírají, a pečlivě promyšlený řetězec darování. Je třeba v něm identifikovat a eliminovat jakékoliv riskantní části celého procesu.
Itálie
Irene Ripamonti a Greta Caglioti představily síť italských potravinových bank Banco Alimentare. V roce 2015 přijala Banco Alimentare spolu s charitou Caritas Italiana dokument „Manuál správných postupů“, který udává pravidla darování jídla a zajišťuje, že s jídlem bude nakládáno tak, aby si zachovalo kvalitu.
Toho využívají v projektu SITICIBO. Ten funguje díky dobrovolníkům, kteří ze stravovacích podniků ráno jídlo vyzvedávají ve vychlazených dodávkách. Jídlo, které vyzvedávají, je obvykle přebytkem občerstvení z byznysových konferencí a schůzek nebo třeba z výletních lodí.
Jak v Itálii proces darování funguje?
Darované jídlo je rozděleno do dobře zabalených krabiček po jednotlivých porcích. Krabičky musí darující organizace popsat, aby bylo jasné, o jaké jídlo jde a v kolik hodin bylo zabaleno.
Dobrovolníci po přebírce jídla náhodně kontrolují, zda jsou porce správně vychlazené, aby byla zajištěna jejich hygienická bezpečnost. Poté je jídlo naloženo do vychlazených dodávek a převezeno do potravinových bank, které ho dále rozdělují mezi potřebné.
Jedním z pravidel projektu SITICIBO je, že se jídlo musí z hygienických důvodů zkonzumovat do 24 hodin od jeho zabalení, a tak celý proces netrvá déle než 1 den.
“Před rokem 2020 bylo většině našich dobrovolníků přes 65 let. Během pandemie byl ale vyšší věk dobrovolníků pro fungování projektu problémem, a tak bychom rádi diverzifikovali jejich věkové složení a přilákali také mladší ročníky,” podotkla Greta Caglioti.
Portugalsko
Portugalská organizace Zero Desperdício narozdíl od Italského projektu SITICIBO jídlo nepřeváží. Jídlo si od darujících organizací vyzvedávají přímo organizace, které ho dále distribuují mezi potřebné. Za posledních 10 let se organizaci podařilo vytvořit síť dárců (školní kantýny, restaurace, supermarkety, hotely apod.) a příjemců (charity, potravinové banky, apod.). Díky tomu se zachránilo už 16 milionů porcí, které by jinak skončily v koši. Tím se zabránilo vzniku 33 tun CO2.
Akce se uskutečnila za podpory Ministerstva životního prostředí a Nadačního fondu rodiny Orlických.
