Studentku produktového designu na Univerzitě v Sussexu zajímalo, jak by mohla využít to, co lidé obvykle vyhodí. Proto si domluvila návštěvu linky na zpracování ryb poblíž místa, kde studuje. Po návratu si pohrávala s různými zbylými částmi ryb, až se jí podařilo vymyslet materiál podobný plastu. Nejen, že do něj zpracovala kůži a šupiny, které byly dříve považovány za odpad, ale navíc je materiál biologicky rozložitelný.
Materiál MarinaTex, zajistil Hughes výhru loňské ceny Jamese Dysona. Čtyřiadvacetiletá studentka porazila 1 078 účastníků z 28 různých zemí. Hughes vyrůstala na předměstí Londýna a vždycky ráda trávila čas u oceánu. Znepokojovaly ji ale statistiky. Třeba ta, podle které je 40 % plastových obalů použito jen jednou, a že do roku 2050 bude v oceánu na váhu více plastů, než ryb. Proto chtěla přijít s udržitelným řešením a přišla na to, že moře samotné je pro její práci dobrým odrazovým můstkem.
„Odpad je stále hodnotným zdrojem materiálu a měli bychom se na něj soustředit více než na výrobu nových materiálů. A to kdykoliv je to možné.“
Poté, co se Hughes rozhodla pracovat s rybí kůží a šupinami, potřebovala najít pojivo, které materiál udrží pohromadě. Začala experimentovat s mořskou řasou a chitosanem z lastur korýšů, které byly také dostupné lokálně. Coby laboratoř jí přitom posloužila vlastní kuchyně. Vyzkoušela více než 100 kombinací a získala podporu globální komunity vědců, kteří se orientují na bioplasty a nápady mezi sebou volně sdílejí. Nakonec se rozhodla pro červené řasy – ruduchy.
„Všechno jsem se učila za pochodu, ale nenechala jsem se odradit věcmi, které nefungovaly.“
Pro představu – zbytkový materiál z 1 Atlantické tresky poslouží pro výrobu 1 400 sáčků MarinaTex. Ten je pevný, flexibilní, průsvitný a připomíná plastovou fólii. Sám se rozkládá 4–6 týdnů a právě to je jeho hlavní udržitelná výhoda oproti tradičním bioplastům. Ty se musí většinou rozkládat s pomocí průmyslových kompostérů. Také samotný výrobní proces MarinaTexu spotřebovává málo energie a není při něm nutné využívat vysoké teploty.
Hughes doufá, že získá státní dotace na další vývoj MarinaTexu. Hlavně proto, že výrobní proces nového materiálu bude vyžadovat zcela novou výrobní infrastrukturu. Do budoucna by z MarinaTexu ráda vyráběla třeba sáčky na pečivo.
Foto: Pexels
Zdroj: Smithsonian Magazine,|MarinaTex
