Naše domácnosti mají na svědomí 53 % veškerého vyhozeného jídla. Z toho jednu třetinu nesníme kvůli datům na obalech a špatnému skladování. Z evropských (ale i českých) průzkumů totiž jasně vyplývá, že spotřebitelé datům na obalech nerozumí, s potravinami nakládají nesprávně a naprosto nezávadné potraviny tak často končí úplně zbytečně v koši.
Tématu se věnujeme na speciální stránce
Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) z roku 2018 více než polovina Čechů nerozumí označení „Minimální trvanlivost do“. Tento čistě kvalitativní ukazatel nesprávně zaměňují s označením „Spotřebujte do“, které slouží ke garanci zdravotní nezávadnosti.
Termín „Spotřebujte do“ je na tom u spotřebitelů o něco lépe, správně jej chápou tři čtvrtiny populace. Jsou jím označeny potraviny, které rychle podléhají zkáze a mohou pro spotřebitele znamenat zdravotní rizika.
Kde se ztratil selský rozum?
Data trvanlivosti na potravinách se začala používat v 70. letech s nástupem supermarketů a průmyslově zpracovaného jídla. Dříve, v rámci převážně lokálních systémů produkce a spotřeby, bylo porozumění potravinám pro spotřebitele podstatně jednodušší. Jídlo bylo „čitelnější“, neboť se jedly hlavně primární suroviny či potraviny minimálně zpracované a s velmi jednoduchým složením.
Lidé měli k jídlu podstatně bližší vztah než dnes, neboť jej buď sami produkovali, nebo alespoň častěji vařili a s jídlem pracovali. Díky tomu málokdo potřeboval sáhodlouhé informace, které dnes na obalech potravin nacházíme. Pro většinu lidí byly tyto věci jasné. A s tím, co jasné nebylo, vypomohly vlastní smysly a selský rozum.
Dnes je však naše jídlo mnohem komplikovanější. Průmyslově zpracované potraviny mají často několikařádkové složení plné nicneříkajících slov. Když už začne „jít do tuhého“ a blíží se expirace produktu (nebo už je dokonce po ní), stávají se informace na obalech produktů pro mnohé z nás jediným ukazatelem, podle kterého řídí své rozhodování. Spoléhat se na datum a (většinou poměrně levnou) potravinu vyhodit je často jednodušší, než zapojit čich, zrak či dokonce chuť.
Zpátky do kuchyně
Málokdo z nás spotřebitelů si skutečně uvědomuje, jak široký problém plýtvání jídlem je, a hlavně, jak velká část leží právě na našich bedrech. Dle průzkumu CVVM označují lidé jako největší viníky velkoobchod a maloobchod a veřejné stravování, domácnosti naopak jako tu část potravinového řetězce, ve které se plýtvá nejméně. Naše vnímání je tak úplně opačné, než realita.
Jak tedy můžeme přispět k tomu, aby celkový objem vyhozených potravin nebyl tak velký?
Prvním krokem je nákup primárních surovin s jasně čitelným složením a původem. S těmi je většinou potřeba dále pracovat – vařit. Když se naučíme nad jídlem lépe přemýšlet, plánovat nákupy a přípravu, správně potraviny skladovat, a když porozumíme informacím a datům, které výrobci na obalech uvádějí, můžeme celkový objem vyplýtvaných potravin snížit až o polovinu. Další rady, jak prodloužit trvanlivost potravin, najdete zde.
Text vznikl pro časopis Nový prostor
