Na Dobré farmě v Máslovicích pěstuješ brambory, tykve, česnek, cibule, rajčata, mangold a další listovou zeleninu. Jak bys zhodnotil letošní úrodu?
Povedl se nám česnek, který chytil jarní vláhu, a celkem i brambory. Ty ale budeme vyorávat až teď, protože v létě byla příliš suchá a tvrdá půda, takže zatím zůstaly v zemi. Velké sucho se podepsalo hlavně na dýních. Nevyrostly a mají nižší gramáž, takže je velká část z nich neprodejná.
Takže spolehnout se na přírodu v otázce deště je dost nevyzpytatelné. Znamená to, že pro dýně teď nemáš odbyt?
Je to tak. Supermarkety mají jasně nastavená pravidla a pokud má dýně míň než 800 gramů, nevezmou ji. Kvůli suchu je menší, lehčí a její celková hmotnost je nižší. Další problém je zbarvení. Dýně se hodně snadno zkříží a pokud má na sobě zelenou skvrnu, tak jako tyhle, jsou z estetických důvodů neprodejné. Je to škoda, protože nehnojíme žádným chemickým hnojivem, ani nestříkáme proti plevelům a škůdcům. Jídlo to je kvalitní.
Jaké bylo letošní léto oproti předchozím sezónám?
Letos nás trápily extrémní teploty. Mluvil jsem o tom s tátou, který tu v určité míře hospodařil odjakživa, a říkal, že něco takového nepamatuje. Vím, že byla extrémní sucha v roce 1946 a 1947, potom ještě někdy v 60. letech, ale tehdy prostě „jen“ nepršelo. Tolik dní s teplotou na 30 stupňů ale nebylo: půda se tedy vysušila rychleji a vítr z ní odvál vlhkost úplně.
Jak tady na Dobré farmě fungujete s vodou?
Máme smůlu, že můžeme zavlažovat jen ty nejchoulostivější plodiny. Zkoušeli jsme udělat vrt, ale voda je až ve 30 metrech a pramen není moc silný. Natáhnout vodu čerpadlem z Vltavy nemůžeme, protože to je příliš velké převýšení. Takže jsme závislí na srážkách. Hodně vody se v létě vypršelo nad Prahou, a sem to nedošlo.
Ministerstvo zemědělství dává farmářům kompenzace za sucho. Pomůže vám to nějak?
Bohužel finanční kompenzace za sucho se nás nedotknou, protože většina zemědělců, kteří pěstují zeleninu, zavlažuje, a v tom případě nárok na kompenzaci nemají. V Polabí se zalévá vodou z řeky, tak na co by měli dostávat dotace. My ale taky nic nedostaneme, i když možnost zavlažovat nemáme. Rozhoduje o tom ministerstvo zemědělství plošně podle jednotlivých oblastí.
Takže jste ve velké nevýhodě…
Ano, my můžeme zalévat jen to nejnutnější – listovou zeleninu, a používáme při tom vodu z vrtu. Je třeba říct, že za zavlažování z Labe se platí dost vysoké částky: okolo 50 000 Kč za hektar ročně a penze jdou Povodí Labe. Nikdo ale nekontroluje, jak moc je zalévání efektivní, takže se s vodou podle mě nešetří. Bez ní ale nevypěstujete žádný salát nebo třeba květák, to prostě nejde.
Jak se připravíte na příští rok?
Budeme se snažit chytat vodu ze střech do nádrží a budeme muset snížit výměru plodin, které jsou hodně citlivé na sucho, jako jsou jahody nebo dýně. Naopak zasadíme víc česneku a zredukujeme spektrum druhů zeleniny. Půjdeme cestou menšího množství druhů a větší plochy.
Musí to být velká dřina a stres, zvlášť když člověk prostě nedokáže některé věci ovlivnit. Vždycky jsi chtěl být farmářem? Co tě u téhle práce drží?
Jsem vyučený agronom a práce v zemědělství mě samozřejmě baví, jinak bych to nedělal. Naplňuje mě být v přírodě a dělat věci jinak než ostatní. Pěstovat zeleninu konvenčním způsobem, to bych nechtěl.
Foto: Štěpán Lohr
Článek vznikl v rámci projektu Mluvme o plýtvání potravinami.
