OSN letos slaví 70. let od svého založení. Zároveň na světě zuří ozbrojené konflikty, kvůli kterým prchají miliony lidí. Myslíte, že máme letošním jubilejním ročníkem co slavit?
OSN je jediným univerzálním koordinačním mechanismem světa. Jak by svět vypadal, kdyby neexistovala? Spíše hůř. Je co slavit. Jak říkal už její druhý šéf Dag Hammarskjöld: OSN nevznikla aby přivedla lidstvo do nebe, ale aby ho zachránila před peklem. Ve světě nejsou jen konflikty, ale prohlubují se nerovnosti, ubývá zdrojů, změna klimatu je reálnou hrozbou… Žádný stát nic z toho nemůže řešit sám. Mají se státy kde sejít a hledat – byť nedokonalá – společná řešení? Mají. V New Yorku. V OSN.
OSN se věnovala problematice plýtvání potravinami v předloňské kampani “Think.Eat.Save.” Byla tato kampaň úspěšná a bude na ni OSN nějak navazovat?
Je to velký úspěch, protože se díky kampani povedlo podnítit a propojit tisíce malých i velkých projektů, organizací, podniků, aktivistů, škol, výzkumných institucí. A o to šlo. Vzbudit zájem a tlak zdola na celém světě. Podívejte se na thinkeatsave.org, kolik již existuje záchranářů a foodsaverů. V OSN teď byl schválen program rozvoje světa na roky 2015-2030. Jeden z konkrétních globálních cílů je zaměřen na změny ve spotřebních a výrobních zvyklostech. Současná úroveň plýtvání jídlem, tedy asi přibližně 1,3 miliardy tun jídla za rok, má být snížena do roku 2030 na polovinu. Tedy ano, právě program SDGs (Cíle udržitelného rozvoje) v mnohém na kampaň navazuje a to opravdu ve velkém rozměru.
Z úst generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna během jeho osobní návštěvy ČR ve Vašem centru zaznělo, že “snížení množství vyplýtvaných potravin je jedním z důležitých cílů udržitelného rozvoje.” Můžete je ve zkratce představit? A jak souvisí jídlo s udržitelností?
Plýtvání jídlem je modelovým příkladem udržitelnosti. Má rozměr ekonomický, environentální i sociální, také etický, souvisí s energiemi, vodou, odpadovým hospodářstvím, se změnou klimatu. Navíc, všichni jídlu rozumíme a všichni plýtvání považujeme za problém. To je dobrý začátek ke změně.
Co jsou cíle udržitelného rozvoje ve zkratce? Ukončit extrémní chudobu a hlad, snížit nerovnost a rizika změny klimatu, zajistit zdraví a vzdělání, chránit lesy a půdu, dosáhnout prosperity a spravedlnosti. Je to hodně rozsáhlý a ambiciózní plán. Ale o to jde. Propojený a technologicky nabitý svět nesmí zapomenout, že planetu máme jen jednu a že každý člověk by chtěl žít důstojně, v bezpečí, mít šanci na vzdělání a uplatnění v životě.
Co to bude znamenat konrétně a jak si myslíte, že je možné jich dosáhnout?
Globální plán se nejdřív musí přetavit v národní plány a strategie. Musí se dostat až na tu nejnižší úroveň. Státy to musí přijmout za své. Ne jako povinnost, ale jako rozumnou a přirozenou volbu. To, co se bude dít na úrovni států v součtu pak ukáže, zda se lidstvo pohne jako celek. Bude to samozřejmě stát peníze. Hodně peněz, biliony dolarů. Ale ne jako charita, ale jako investice do rozvoje. Peníze ve skutečnosti ve světě na to jsou. Je ale nutné je správně nasměrovat.
Kdo si myslíte, že nese hlavní roli za množství vyplýtvaných potravin na světě? Jak se může každý z nás zapojit a pomoci?
Je to celý potravinový řetězec. Od producentů, přes logistiku k velko i maloprodejcům až k zákazníkům, tedy k nám, spotřebitelům. Všichni na tom máme svůj podíl. Stravovací návyky může změnit každý. Začít by to mělo u informací. Měli bychom si rozšířit obzory a povědomí o problému plýtvání přenést z emoční roviny do racionálního poznání. Informací je víc než dost. A pak už to bude individuální. Někdo začne nakupovat jen lokální farmářské výrobky, jiný se stane vegetariánem, jiný bude řešit kompostování, atd. Možností je mnoho. Ale začít by to mělo v naší hlavě. A pak by to nemělo zůstat jen u jídla. Změnit uvažování a postoje, začít věci vnímat v širších souvislostech, přijmout odpovědnost nejen za své nejbližší okolí, ale i za svět. To by měl být bežný a přirozený přístup každého člověka 21. století.