Mladí plýtvají. Zároveň ale tuší, jak to změnit

Plýtvání potravinami se týká nás všech bez ohledu na věk, vzdělání nebo zaměstnání. V rámci soutěže Vyliž to jsme chtěli zjistit, jak si v plýtvání stojí generace školou povinná. A tak jsme mladé lidi zapojili do diskuze  pod vedením Centra pro výzkum veřejného mínění, které zjišťuje postoje české veřejnosti k plýtvání potravinami už od roku 2015. V říjnu jsme pozvali dvě skupiny mladých lidí ve věku 15 až 18 let a nechali je diskutovat o tom, jaké mají názory na plýtvání jídlem.

Větší část diskuze se točila okolo toho, co vlastně ví o plýtvání potravinami a jestli se s tím někdy už sami setkali. Z diskuze vzešlo, že o problému nejen slyšeli, ale napadají je i způsoby, jak by se mu dalo předcházet. Neunikla jim měřítka krásy, která mají obchodníci i spotřebitelé nastavené pro ovoce a zeleninu, ani křivá zelenina, s níž se v posledních měsících mohou setkávat ve vybraných obchodech.

Začít může každý sám u sebe

Řešení každého problému začíná chutí něco změnit. A tu mladí spolu s nápady, co a jak dělat jinak, mají.

“Je dobrý začít u sebe malejma změnama a potom k tomu třeba navést i ostatní lidi a potom ten svět může začít fungovat trochu jiným způsobem.”

Co by poradili svým vrstevníkům, kteří by chtěli přispět k boji proti plýtvání potravinami? Pro začátek je dobré uvědomit si cenu jídla. Jakmile si ho platíte sami, nebo se alespoň v rámci rodiny aktivně podílíte na nákupech a víte, co vše se nakoupí a vyhodí, hned máte chuť využít všechny nakoupené potraviny do poslední natě.

“U nás taky celkem to mamka řeší, když se něco musí vyhazovat, tak je hrozně naštvaná, protože jako je to pravda. Ona říká, že jídlo je hrozně drahý, že to je vlastně jedna z nejdražších složek rozpočtu rodinnym a že je to hrozně špatný to vyhazovat.“

Jak téma přiblížit kamarádům?

Kdyby měli diskutující udělat ve svém okolí osvětu, vsadili by na srozumitelnost, pozitivní příklady a řeč čísel. Grafy a čísla podle nich poukáží na velikost problému. Tipy na to, jak maximálně zužitkovat nakoupené potraviny nebo jak je v ledničce správně skladovat, poskytnou snadný návod pro každého, kdo by chtěl zjistit, co může změnit právě on a právě teď. Svou cílovou skupinu by hledali na sociálních sítích i ve veřejném prostoru a nezapomněli by požádat o pomoc známé osobnosti.

Kde a proč se nejvíc vyhazuje?

O nákupech a tom, co se bude vařit, často rozhodují hlavně rodiče. Snadno se pak stane, že ostatní členové domácnosti ztratí přehled o nakoupených potravinách a jídlu, které zbylo například ze společného oběda. Mnohé potraviny se tak doma zkazí, protože se na ně zapomnělo.

A: “…tak asi to nejnovější, co se nakoupí, tak se dá, že jo, dozadu a to nejstarší se dá dopředu, že jo. Aby se to pak jakoby nekazilo…”

B: “U nás se to dělá naopak. Nejnovější se dá dopředu a vzadu jsou ty zbytky, co už nikdo nesní. A pak se to vyhodí.”

Když se stáčí řeč na školní jídelny, každý si představí jednotvárnou a nepříliš pestrou stravu, která vede k nevyzvedávání a nedojídání obědů. V některých školách se studenti snažili o změnu, mnohdy ale narazili na překážku v podobě stanovených rozpočtů a tabulek, jimiž se musí jídelny řídit.

“… byli jsme za hospodářkou, která tohle to řešila, a ta nám ukázala, že na to prostě má tabulky, že si jen tak nemůžou vybírat, co budou řešit, co budou vařit, protože oni to mají daný.”

I když se naši diskutéři shodli na tom, že někde bude boj s plýtváním ještě běh na dlouhou trať, sami přišli se spoustou nápadů, co můžou změnit u sebe doma. To nás naplňuje optimismem, že společně můžeme zvrátit neblahý trend.

Tady si přečtěte celou zprávu od Centra pro výzkum veřejného mínění.